Drobkův blog
obrázek kategorie

DROBKŮV BLOG

Že ještě žiju (04.04. 2008)

jedna z těch mála napsaných pro jistou slečnu Šimúnovou. Ještě v době než jsme to dali dohromady.

Uříznu si nohu,
abych věděl, že ještě žiju.
Jinak jsem jen prázdnej
koloběh zlámanýho mlýna.
Tiše klapám vstát,
pak učit, pak pracovat,
pak snít, pak spát, pak vstát.
Klap klap, tiché kroky
nekonečné nicoty.

Mizíš se mi,
v tom hluku naříkajících dní.
Ne má, jen na zem spadlá,
vločko s modrým přísvitem.
Popletená, bolavá.
To kolo tě spolkne!
A za chvíli zas klapot,
a nevíš, žes žila,
roztátá, nebo ne.
Protože já nekradu...

... Uříznu si nohu,
abych věděl, že ještě žiju.
Pak ji hodím do mlýna a
třeba ten klapot zastavím,
třeba změním koryta
a moje nová řeka
poteče jinou krajinou.
Kde vločky netají
a lidé nekradou
a jsou mé
a ani já nekradu
a jsi jen má.
Přeju Ti dobrou cestu,
a šťastný pád
a správnou dlaň,
ve které by sis tála.
Já jsem totiž
ten hodný, takže
namísto prosté zlodějiny...

... Uříznu si nohu,
abych věděl,
že ještě žiju.
Dnes, a zítra další.
Bude z toho kolotoč
usekaných nohou.
Jedna na každý den v roce.
Ať se mají usměvavé děti
čím odrážet od tvrdé země.
Rychlost jim dá křídla,
iluzi letu a vloček.
To já jsem otec těch nohou
takže jim dávám sny.

Spěte klidně mé děti.
Uříznu si nohu,
abych věděl,
že ještě žiju,
že vám ji
můžu dát.

Komentáře k článku

Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)

Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.

Přidat nový příspěvek





Zatím nebyly vloženy žádné komentáře