Drobkův blog

Vidlácká romance (21.04. 2008)

Úžasný a skvělý netradiční životopis našeho známého a oblíbeného Svátka Vidláka. (Sepsáno Petrem Sedláčkem)

Ctěné obecenstvo, dámy a páni
chlapci a dívky, staří kmáni,
teď vám povím příběh velký,
co udál se přede věky,
hrdinství teď místo dejme
a eposu naslouchejme:

Sto let ve svém hradě žil,
dalších sto o moci snil,
jak na světě vládne sám,
Abraximus, Temný pán.
V jeho říši vládne strach,
z měst se valí dým a prach,
chudoba jest věčnou tmou,
skřípot zubů denní hrou.
Černá kouzla v knihách zlých,
z jeho rtů jde lítý smích,
vyvolává pekla sil,
mnoho panen zneuctil.

Kdo postaví se temné moci,
kdo ukončí tu vládu noci?
Naděje již ubývá
nikde žádný hrdina.
Však hle! Tu jezdec na cestě
v kamaších a hrubé vestě,
jede vstříc tu stínů zem,
s pohrabáčem proklatě nízko za pasem!
Jiskry křeše statný oř,
jenom ohni mládí hoř
od večera do rána.
Zde jest naše záchrana!

"Statkáři! Ty prostý muži,
kudy k pánu tvému, tušíš?
Já přijel z dálky svrhnout mága,
ať napíše se o mě sága."

"Vůbec nevíš, hochu švarný,
že to máme všichni marný?
Zabije tě bez milosti,
Abraximus, ve své zlosti.
Pán je krutý, nemáš zdání,
pověsí tě bez váhání,
hlavou dolů za to vnější
co máš dole nejcennější!"

"Za můj měšec? Tak to civím.
Ve tvé tváři údiv vidím.
To máte takovou úctu,
k mému peněžního účtu?"

"Ó Bohové! Co to, slota,
stojí zde za idiota!
Teď mě chlapče poslouchej,
na mou radu prosím dej!
Otoč koně, vzdej se cíle
ukončiti temné síle.
Co ty zmůžeš proti holi,
jakou můžeš hráti roli?
S pohrabáčem za pasem
nezachráníš naši zem."

"Stáří již ti kalí rozum,
mě však čeká velký osud.
Žádné hrablo starče milý,
to jest čepel světla síly,
Ta si se zlem poradí
a mě nikdá nezradí.
Ani kouzla kletby čáry
nedonutí mě na máry.
Ochrání mě víra má,
vždyť jsem přeci hrdina."

A vydal se mladý rek
lesem plným fialek.
Čtyři řeky překročil,
mnohé hříbky pomočil,
než dostal se k temné věži,
kde cíl jeho pouti vězí.
Odhodlán a bez zábrany
stanul večer před branami.
Hrad byl velký, plný stínů,
postavený z lidu příjmů,
kameny jak z černých sazí,
cestu vpřed si mladík razí
s elegancí dávných králů,
vkutálí se do trůnního sálu.

Abraximus ve své pýše
staré matce dopis píše,
že má soustrast upřímnou
s obětí svou nevinnou. Fňuk.

Když tu náhle letmý vánek
ovane mu levý spánek.
Zvědav: "Co to?" zvedne zrak,
vzduchem již se točí prak.

"Temný mágu, jest tvůj konec,
hříchům tvým odzvoní zvonec!
Ukončím teď život tvůj.
Moment, kam jdeš? Počkej. Stůj!"

"HO, HO, HO!

co ty, prtě, můžeš zmoci
proti mojí pekla moci?
Jen mě slouží ruka ďábla,
poslouchá mne – svého pána.
Jenom počkej chviličku,
zabolí to trošičku,
stačí jenom zvolat hlasem:
Beliare! K noze. Na zem!"

Jenom dozněl zvuk těch slov,
od sklepení až po krov krov krov krov,
objeví se na zdi pravý
nápis z ohně, který praví:

"Ať jsi Conan, nebo Xena,
linka je teď přetížena.
Zanechte nám prosím vzkaz,
obsloužíme zítra Vás."

"Do prkna a vrbového proutí,
už zas se jim systém hroutí.
Zrovna teď, když pikle kuju
nový plášť já potřebuju.
Starý je už ošuntělý,
ohnivý tam v akci měli,
nebudu teď tolik šik,
když vítězný zvolám křik.
Ale co už, nesmí vadit,
že nebudu tolik ladit,
když tě ke zdi připíchnu
a z kůže tě vysvlíknu.
Zpozpřerážím všechny kosti
abys trpěl dosytosti.
Pak ti vyrvu srdce z těla
a jak se to vesměs dělá,
na smetaně připravím…
nebo s křenem? Co já vím."

Jak čaroděj způsob řešil,
a na oběd se moc těšil,
mladík chvíle využil,
mozek svůj i použil,
a vymyslel skvělý plán
jen tak z hlavy, celý sám!
Potichu se plížil sálem,
dvakrát sice zakop málem,
s překvapením zaútočil,
zezadu na mága skočil!

Oj ty smutku, to je bitva!
Pohrabáč jak ostrá břitva
probodl to srdce shnilé
ukončiv tak temna chvíle.
Abraximus nestih ani
vyložit své tajné plány.

Nad zhrouceným tělem starce
stojí vítěz, mne si palce,
s pocitem velkého reka.
Však jedna věc ho ještě čeká,
co nesmí chybět v žádném ději,
všechny písně o tom pějí,
o odměně zasloužené:
o princezně usoužené,
co ti padne kolem pasu,
bez ohledu na tvou rasu
a jak přeci každý ví
se svou půlkou království.

Nyní chvilku naslouchejme
co bude dál poslouchejme…

Skvíí…klap, klap, klap, klap…
Skvíí…klap, klap, klap, klap…
Skvíí…klap, klap, klap, klap…
SKVÍÍ…

Po vrznutí zadních dveří
svižným krokem kráska běží
na lodičkách ze zlata,
ta musí být bohatá,
sálem přímo k tomu svému
ku zachránci rozmilému.
Krásné nožky, rtíky plné,
ňadra dmoucí v přílivové vlně,
zvolily si přímý cíl.
S přislíbením velkých chvil
přitančí mu krokem vílím
volá hláskem roztomilým:

"Svátku! Svátku! Svátku!" … "SVÁTKU!!!

Vstávej, je již rána čas
dneska půjdeš místo nás
prodat koše proutěné.
Cože, jaké "Ještě ne?"
Tak šup ať jsi brzo zpátky
potřebujem jak sůl zlatky.
A nevracej se dřív než v jednu
oběd je dnes v nedohlednu."

Komentáře k článku

Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)

Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.

sedliq 22.04. 2008 14:00

Nejlepší by ale bylo autorské čtení. Pro zájemce můžu ještě doplnit o pár loutek ;-)

kubiq 21.04. 2008 12:06
www stránky: http://kubiq.notedown.cz

Sqělé, že si to teď mohu vklidu přečíst.

DRBKŮV BLG

Vidlácká romance (21.04. 2008)

Komentáře k článku