Drobkův blog

Smrt centrálního počítače aneb deník fanatika (30.11. 2008)

Ve dnech 22.-23.11.2008 proběhla v Olomouci městská hra z postapo světa podobného Falloutu. Tento článek má býti jemným shrnutím hry z pohledu jednoho člena vaultu Otrokářů. Předem upozorňuji, že mnohé události i skutky osob mohou být zkreslené.

Jsem hrdý, že mohu psát tyto řádky o skutcích jež vykonali mí předci. Nevím, kdy válka začala ale již můj prapraděd vyprávěl o temných skutcích ostatních vaultů jež k nukleární zimě vedly. Jsou to bezvěrci a nic jiného než otroctví si nezaslouží za hrůzy které způsobili, ač je to již dávno. Není jiné cesty než jejich úplná a bezvýjimená likvidace.

Nevím, kolik generací nás žilo ve vaultu než nám centrální počítač oznámil, že je bezpečné v antiradiačních oblecích na omezenou dobu vyjít ven. Nikdo tehdy nevěděl, jaké hrůzy tam na nás číhají a kolik z předválečných vědomostí zůstalo zachováno avšak bylo třeba obnovit výzkum a pobít bezvěrce z ostatních vaultů, kteří celou katastrofu způsobili.
Pro dokreslení situace přikládám zápisky Droboviče Malajského, levé packy Montyho a velitele otrokářské jednotky.

Centrální počítač nám poslal souřadnice míst, na kterých se mohly zachovat neporušené technologie či cenné energetické články. Venku je stále ještě velmi vysoká úroveň radiace a tak samotné opuštění vaultu je nebezpečné a nikdo nemůže venku setrvat déle nežli půl hodiny. Rozhodli jsme se vyslat na průzkum různými směry co nejvíce jednočlenných týmů v naději, že budeme rychlejší nežli ty podlé krysy z ostatních vaultů.
Obloha o níž se zmiňovaly staré datadisky byla skryta za hradbou mraků a pobyt venku krom radiace zhoršovaly také sněhové vánice. Probíhal jsem troskami města a podle souřadnic zakreslených do mapy se snažil nalézt cenné datadisky nebo staré předválečné technologie.
Centrální počítač byl naše spása, neboť kdybych hledal naslepo bez souřadnic, jist bych nepostřehl maskovanou skříňku ve zdi v níž se třpitil zlatavý holodisk. Odeslal sjem zpávu vedení a okamžtě mi přišly další souřadnice s poznámkou tým v ohrožení. Nebylo to daleko a tak jsem raději rycle doběhl do vaultu vyměnit svůj antiradiační oblek a běžel bratrům na pomoc.
V zasněžených troskách parku pak dvojice zbabělců z fialového vaultu ohrožovala našeho hrdinného běžce Martina. Bez milosti jsem se na něj vrhl, jméno vaultu na rtech. Rudý baret vládců zářil i přes oblek a nepřátelé v strachu prchali pryč. Když jsme je s bratrem Martinem zahnali do kouta, ty pošetilé krysy se pokoušely vyjednávat. Prý pojďme to vyřešit beze ztrát a hledatspolečně vědomosti. Jistě to byli oni, kdo začal nukleární válku a tak jsem navrhl kravavou výměnu – jedna smrt za bezpečný odchod. První z nich byl popraven ukázkovým způsobem, druhý však zavčasu pochopil můj záměr a tak jsme své protiradiační obleky protrhli zároveň. Nezbývá mi již mnoho času, neboť radiace jíž jsem byl vystaven byla příliš silná, leč vím, že má oběť vaultu nebude zapomenuta. Bratr Martin donesl do vaultu mé i jejich energočlánky a já umírám s písní vítězství na rtech.

Boje se postupně stávaly čím dál častějšími, jak vaulty objevovaly zapomenuté technologie a jejich výzkumní pracovníci uváděli do chodu vylepšené zbraně a obleky. Podle záznamů bylo několik našich malých skupin zákeřně přepadenou přesilou. Za zmínku z této nejasné doby stojí snad hrdinská oběť sira Ghondara – prvního rytíře Montyho řádu, který zahynul v boji proti pěti protivníkům jen aby sir Kubiq – jeden z našich nejrychlejších běžců a hledačů datadisků mohl přežít a donést do vaultu cenné datadisky.

Mnoho krve bylo prolito, mnoho technologií nalezeno. Někteří z bezvěrců se jako přátelé tvářili – zemi takové patřil i vault Moskevských. Tito bezzbranní červi si dovolili žadonit o smír pod záminkou společného postupu proti ostatním. Jistě moudře můj děd Drobojov Malajskij třetí přijal jejich krvavé oběti a stvrdil tak mír v tu chvíli pro nás výhodný. Moskva nám poté ještě nekolikrát poskytla dík mistrnému dědovu vyjednávání cenné otroky na genetické a jiné experimenty. Náš vault však nikdy nezapomněl, že nespíše i naši Moskevští rudí spojenci podíleli se na jaderné válce a tudíž nezaslouží nic než smrt a očistný plamen Kardinála.

Nyní musím zmínit událost jež předcházela hrdinské bitvě u Centrálního počítače. Na nepoužívanou část datadisků totiž nějaký enznámý rozvraceč nahrál lživý vzkaz o tom, že Centrální počítač znamená zlo a posílá jednotlivé vaulty proti sobě. Vždyť díky němu jsme objevili tolik potřebné technologie a povraždili nespočty bezvěrců. Jak bláhoví byli ti, kdož věřili jeho slovům – lžem dávno mrtvého cizáka, kterého nikdo neznal. A že prý je kolem města zeď? Já tam nebyl abych ji viděl a tak nelze slovům tohoto bezvěrce věřit více nežli žvástům pološíleného mučeného mutanta.

Tomuto odkazu blázna se však podařilo umístit sémě temných myšlenek do myslí většiny slabých vaultmasterů. Jen my – věrní a s vírou pravou jsme prohlédli tuto lest (a prý také vaulty vzdálenější o kterých jsme slyšeli jen z vyprávění starších. Ti se však do boje nezapojili, snad kvůli dálce spíše však dík neschopnosti). Bylo třeba zabránit zničení Centrálního počítače a udržet tak náš zdroj informací v chodu.

Spojenectví s Mosvkou se nám velice hodilo. Velkou část energočlánků jsme ztratili kvůli zákeřnému sniperovi, splozenci samého ďábla a tak jsme nemohli vyjít do války plně vybaveni a ani v hojném počtu.

Přikládám záznam svého otce:
Když Moskevští přijeli na zastávku metra, chtěli jsme je ihned přepadnout. Jaké však bylo naše překvapení, dkyž z vozu nevystoupila osádka jednoho, nýbrž hned tří cizích vaultů. Nezbylot edy než se přidat k davu a vyčkat na vhodnou příležitost.
Ti odporní bezduší červi našli Centrální počítač velmi snadno – sledováním další skupiny bezvěrců se kterými jsme nejspíš opět kvůli vzdáleností téměř nepřišli do kontaktu. Mému otci, dnes již válečnému hrdinovi Drobojovu Malajskému čtvrtému se podařilo poštvat bezvěrce proti sobě a tak snížit jejich řady. Poté v samotné centrální místnosti počítače sám spolu s třemi věrnými počal nelítostnou řež. Čtyři hrdinové, neohrožení na poli slávi prý stanuli v řídící místnosti počítače proti pětinásobné přesile. Chabě vyzbrojeni, v oblecích poslední zbytky našich energetických článků, věda že tento den bude jejich posledním však nezaváhali a bili se jako lvi.

Souboj dle videozáznamů trval krátce, snad jen pár minut během kterých zůstala naživu jen sestra Markéta a čtyři bezvěrci (tři z modrého téměř nezúčastněného vaultu). Přestože bezvěrcům se zdařilo zničit hlavní počítač, náš poslední hrdina a běžec sir Kubiq vyběhl na bojiště a zatímco bezvěrci zneškodňovali obranné mechanismy centrálního počítače, obral mrtvoly o tak cenné energočlánky.

Nevíme co nám budoucnost bez Centrálního počítače přinese, nicméně náš výzkum za ta léta velmi pokročil a nyní máme i dostatek energie, abychom mohli vyjít do ulic plně ozbrojeni a vymítili z nich tu špínu očistným plamenem spasitelovým.
Necht věčně žije Monty – kocour a odkaz jeho věrných nechť nikdy neupadne v zapomnění.

Komentáře k článku

Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)

Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.

Drobek 30.11. 2008 21:29
www stránky: http://drobek.nadrobeny.net

Hmm sakra, já asi nebyl u žádné tvojí akce. Vůbec jsem tě tam nezmínil (krom začátku že jsi donesl první datadisk)

darktatka 30.11. 2008 21:15

Amen.

DRBKŮV BLG

Smrt centrálního počítače aneb deník fanatika (30.11. 2008)

Komentáře k článku