obrázek kategorie

DROBKŮV BLOG

Něco málo o drobkovi:

Ondřej Malý známý též jako Drobek se narodil dne 29.6. v 3:16 Středoevropského času někdy kolem roku 1986 v Olomouci, kde více či méně spokojeně žije až do dneška.

Drobek na Drobkoakci :-PUž jako malý Malý (Drobek) se zajímal o počítače. Od třetí třídy byl svým otcem nucen do hry na housle, což se později ukázalo býti přínosným faktem. Také začíná hrát s kamarády Dračí doupě, což mu vydrželo i doteď (přestože již víceméně přesedlal na "platformu" Fidláků)

Okolo osmé až déváté třídy na ZŠ Heyrovského v Olomouci se poprvé (opravdu) zamiloval a jelikož se chtěl ztrapnit originálně, začal se věnovat psaní. Přestože šlo zprvu o velice nedokonalé a nedomrlé básničky o lásce, časem se propracoval až k básním s pravidelným rytmem a negramatickými rýmy a krátkým (avšak kvalitním) sci-fi a fantasy povídkám založených na pointě.

Rok 2001 byl pro Drobka velmi přelomovým. Přichází první dívka, první blízké setkání s alkoholem, následované nepříjemně blízkým setkáním se záchodovou mísou, první tráva, první (a poslední) má nevěra (ač nedokončená), první rozchod (z pochopitelných důvodů).

Dále pak začíná s tvourbu www stránek, zprvu založených čistě na html, prasácky napsané (avšak vždy pouze v textovém editoru).

Na střední škole - VOŠ a SPĚ Elektrotechnickou v Olomouci - potkává několik velmi dobrých přátel, začíná trochu víc programovat (Pascal, Delphi, Assembler), vyrábí kvalitnější stránky, potkává další lásky a všeobecně si užívá pubertálního života.

Krom jiného také započíná svou dráhu jako instruktor vodní turistiky pro cestovní kancelář Peřej Tours a začíná mnohem víc koncertovat s orchestrem, po hospodách a na vodě.

Drobek v Náměšti nad OslavouV roce 2005 pak dokončuje Základní uměleckou školu Žerotín - obor hra na housle a začíná hrát na violu. Také vyhrává soutěž olomoucké charity nazvanou "Nejlepší povídka na téma bezdomovectví", užívá si s jedníém z orchestrů turné po Bulharsku (krom jiného i ve 4hvězdičkovém hotelu), úspěšně skládá maturitu a je přijat na Přirodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Informatika.

Během následujících let se prosazuje hlavně po umělecké stránce coby houslista a violista. Dostává se nejprve na vedlejší a poté i hlavní scénu Náměšťského festivalu "Folkové prázdniny", několikrát hraje (v rámci orchestru) na významných sjezdech různých neziskových organizací (např. nadace na transplantaci kostní dřeně HAIMAOM) a "jako host" se přidává ke kdejaké bluesové kapele. I přes jeho evidentní talent však zatím zůstávají veškeré jeho pokusy o založení kapely marné.

A malý rozhovor:

Tazatel: Proč máš v logu blogu ty lambdy?
Drobek: Protože rád programuji v LISPu a začínal jsem s Dr.Scheme, který měl právě takovouto lambdu ve znaku. Jak by mi jistě doc. Vychodil potvrdil, opravdový muž potřebuje jen pořádnou lambdu a mastodontní makro. Všechno ostatní pak přijde samo. Poznámka: na Mastodontní makra ve Schemu se dají skvěle balit holky, jen jim řeknete, že jste přes odpoledne vytvořili makro, které vrací makro, které vrací proceduru, co má jako argumenty makra a vrací jiné makro, které vrátí konečnou proceduru na tvorbu maker a ony už omdlévají touhou (nebo vás snad napadá jiný důvod?)
Tazatel: Jakže to je s tou tvojí rodinou?
Drobek: Ehm, takže ano. V sedmnácti jsem byl oficiálně oddán s jednou slečnou (dle neověřených zdrojů na http://www.notedown.cz se jmenuje Hanka). Oddával nás můj kamarád nat jakožto kapitán lodi a tudíž osoba zplnomocněná k tomuto úkonu, takže předpokládám, že sňatek byl právoplatný. Naše manželství je šťastné, jelikož jsme spolu za těch několik let neměli jedinou hádku (pozn. ani jedou jsme se za tu dobu neviděli). Předpokládám, že až se budu chtít oženit, využiji prezidentské milosti a prohlásím sňatek za neplatný.
Co se týče sourozenců. Mám jednu rozkošnou malinkatou roztomilou sestřičku jménem Terezka a pak dvě další. Jednou z nich je "Má milovaná sestra, matka mých dětí" jménem Martinka (sestrou se stala poté, co ji na maturitním plese viděl kamarád a hádal: "Tohle je tvoje ségra?".
Druhou (dle chronologického řazení získání, nikoliv dle oblíbenosti) je pak "má malá milá sestřička" alias Kofeinová víla Kari (občas o sobě tvrdí že je úžasná krásná skromná a milá, ovšem minimálně tím poslední si občas nejsem až tak jistý). K této své (snad na dlouhou dobu poslední) sestřičce jsem přišel po Náměšti v roce 2007 v Brně, kdy jsme se tak nějak toulali městem a krom jiného jsme rozebírali své pseudorodiny, už nevím jak ale prostě se mě zeptala, jestli nechci být její bráška, tak jsem na to v dobrém rozmaru kývnul.
Podobně jako k sestře, přišel jsem i k dětem, kupodivu matkou je dříve zmíněná sestra (ta první). Bavili jsme se v hospodě o jejích synovcích Jakoubkovi a Filípkovi, když vtom přišla kamarádka a šokovaně pronesla: "Vy už spolu máte děti?". Třetího syna jsme pravda za plného vědomí adoptovali a to kvůli tomu, že mu jde skvěle matematická analýza.
Oficiálním uvítáním výše zmiňované slečny se mnou je pak pozdrav: "Má milovaná sestro, matko mých dětí."
Tazatel: V Olomouci býváš často spatřen jak se pohybuješ v pochybných kruzích se dvěma futrály na zádech. Je to samý mafián s kočkou, tak by nás zajímalo, nakolik poctivý život vedeš.
Drobek: Z předchozího dotazu jste jistě pochopili, že mám velkou rodinu a o všechny se dobře starám. Z výše uvedeného krátkého popisu mého života jste si naopak mohl udělat obrázek o tom, že opravdu velice rád hraji na housle a na violu a že mi toto hraní jde poměrně dobře. Jakoukoliv další odpověď na tuto otázku považuji za zbytečnou, neboť by mohla být cílem novinářského překrucování skutečnosti. Přesto pokud na odpovědi na tuto otázku stále trváte, pošlu za vámi některého svého synovce.