BKŮV - hlavní stránka
- O Drobkovi
- Akce
- Povídky
- Poezie
- LISP for people
- Co týden vzal
- Ze světa a okolí
- Hudba
- Znova a kvalitněji
- Fidláci
- KOSMAS
- Kecárna
- Fotogalerie
- login
 |
|
 |
|
|
|
Mejm můrám (14.04. 2008)
Pro vás, co to třeba asoň trochu pochopíte. Pro vás, o kterejch to je. Hlavně pro sebe. Další Topoloidní sestroidní povídka. Možá by to mělo být v poezii, ale je to moc dlouhý.
Jak jsem si jen tak ležel, najednou jsem pochopil.
Bolest hledá bolest, táhne vás to ke mě jak můry ke světlu, protože trpím a vy jste taky ztracení. Někoho víc, někoho míň, každej jinak a přitom všichni stejně.
Jeden nezná rodinnou lásku, vidí kolik jí mám a tak je schopnej se zapřít. Ztratí třeba i něco ze svejch peněz jenom proto, že vidí mou naivní víru v hodnoty, který ve světě dávno neplatí. Možná ji kdysi měl, ale vzdal se jí kvůli životu, aby byl lehčí. I když je schopnej zabít konkurenci bez váhání, využít slabin k postupu. I když je to jedno z těch novodobejch městskejch zvířat a dotáhne to až nahoru, vím, že mně na hlavu nešlápne. Je schopnej se vzdát svý moci, protože mu dávám něco co jinej ne.
Jiná zas, když mě vidí, vzomíná jaký to bylo. Taky šla touhle cestou pohádek a naivity, upřímný čistý víry, že lidi jsou hodný a svět neni zlej, jenže nějakej temnej vítr ji zlomil. O takovejch věcech si vykládaj šamani v divokejch kmenech, je to prej jako když vás spolkne had. Není to naráz, jste už mrtvej a víte to, váš duch lítá nad hadím tělem a dívá se, jak vás dlouhou dobu polyká. Člověk ví, že se mění, ale jak to jednou začne, už to nikdo nezastaví.
Nebo třeba ti inteligenti. Asi jsem chytrej, protože se s nima bavím různejma důkazama a o matice a o programech a všichni si připadáme strašně chytří, jaksi výš. Všichni ví, že je to ale klam. Zavřít se za číslama, protože ty jsou neprůstřelný. Tvrdit, že svět má logiku, že není třeba věřit na duchy, bohy nebo zatoulaný ufo. Za hradbou čísel nevidíš na jaře jak roste tráva a sbírá novou sílu, v zimě neslyšíš její tichou píseň zatímco ti olizuje boty mlsným sněhem, protože pak bys musel věřit, že i louka má svou duši a mluví, když jí nasloucháš.
Každej z nich má v sobě bolest, kterou se mnou tiší, vidí, že já ji nevnímám. Vidí ve mě dítě, který nevyrostlo a přitom vnímá. Hodně je těch, kteří neví. Netuší, co chtějí a co jim chybí. Zahrabali svý bolesti někam pryč, schovali je k předkům, bohu nebo zakopali na zahradě, tvrdí, že jsou šťastní, nebo že maj sen. Velkej dům, spoustu peněz, krásnou ženu. Každej si vykládá jinou pohádku, ale hluboko uvnitř jí nevěří, jenže už ani neví, kam si schovali to svý trápení na který se snaží zapomenout. Bojí se ho vzít a prožít znovu, třikrát desetkrát, stokrát. Jenom tak může přijít ten okamžik, kdy si uvědomí: Takhle to bylo, tak to být mělo. Už to nebolí, protože žiju a dívám se kolem sebe.
Někdy to trvá třeba čtyři roky. Někdy to nejde a většinou to prostě zahodíš, protože je těžký hledat ve svý bolesti.
Stoupni si někdy do ulice a poslouchej její tep. Jen vnímej to chvění okolo sebe, sleduj čmouhy lidí, vůni jejich přání a tužeb. Bez zvuku a bez obrazu a když budeš stát dost dlouho, uvidíš, že si lžou. Každej sám sobě. A sem tam mezi nima některej člověk zazáří, protože nezapomněl, ale smířil se.
Smířit se dá různě. Někdo mluví, jinej se modlí a já mám svou hudbu. Není to žádnej rituál a většinou jen hraju, ale občas, (už se mi to stalo dvakrát, to jsem hrál s jednou svou bláznivou můrou) je to jiný. Zmizí úsměvy lidí okolo, zmizí zpěv a hluk, hlava je najednou čistá, jak kdyby nebylo chlastu, prsty samy cvakají a letíš někam jinam. Je to zvláštní svět a tam tančíš a zpíváš a směješ se a miluješ a vidíš světlo. Vnímáš zvláštní nadsvětový vibrace, přejede tě to jak vlak, prožene pračkou, vysuší letním vzduchem a vůní mateřidoušky, jemně tě to pohladí, vidíš rudě a modře a žlutě a tisícem dalších barev, cítíš vůni všech známejch květin a to všechno v jediným krátkým okamžiku. Prožiješ věčnost a pak tě to vyplivne zpátky do hospody a najednou se nedíváš na hada, jak tě žere, a uvědomíš si, že jsi mu právě utek. Protentokrát.
Asi v tom jede se mnou, protože všichni její kluci se na mě divně dívaj, cítí se ohrožení a já se jim nedivím. jenže to už je jejich bolest, na kterou nejspíš rychle zapomenou.
Zrovna koukám na jednoho hada jak mě žere a píšu logický vzorce jako zaklínadlo pro ignorování. Doufám, že moje matematický kouzla a programy vydrží než zas budu Hrát.
Komentáře k článku
Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)
Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.
www stránky: http://www.kubiq.notedown.cz
To sice jo, ale já myslel tvoji tvorbu. Všechny povídky jsem nezhodnotil.. a básničky taky ne..
www stránky: http://drobek.nadrobeny.net
No tak kategorie Co týden vzal, není ani moc na komentování, spíš na ten občasný pokec.
www stránky: http://www.kubiq.notedown.cz
Jo a ještě jsem ti nezhodnotil všechno.. u některých věcí si to ještě musím nechat projít hlavou... a někde mi přijde skoro zbytečné k tomu cokoli dodávat.. zvlášť v kategorii "Co týden vzal"
www stránky: http://www.kubiq.notedown.cz
Doufám, že je alespoň lehce smazatelné..:-)
(Ale to už jsme za off topic a měli bychom tuto diskuzi přesměrovat do jiného vlákna)
www stránky: http://drobek.nadrobeny.net
Děkuji, děkuji. Vidíte všichni, z Kuby si vezměte příklad jak mi pěkně všechno přečetl a okomentoval, hned toho ví o mě a o sobě a o světě víc a navíc mě potěšil.
Kubo, můžeš si dát malé bezvýznbamné plus ;)
www stránky: http://www.kubiq.notedown.cz
Je to opravdu dobrý.
Myslím, že v tom předposledním odstavci ti docela rozumím. Pro mě je nněco podobnýho divadelní improvizace, kdy taky utíkám tomu Hadovi.
Jinak co se stylu nemám co říct.
... a tak se hraje zase
o lásku či o přítele
o věci velké či malé
a vítěz bere vše...
Jinými slovy rozumím a díky za poslání. Je to dobrá povídka.
www stránky: http://drobek.nadrobeny.net
Promazal jsem svůj a natův spam ;)
www stránky: http://drobek.nadrobeny.net
Co se týče toho pochopení, tak tam šlo píše o myšlenky, které jsou vyjádřené poměrně dost jasně, nikoliv že by to bylo náročné. nejspíš jsem nikdy nenapsal nic opravdu náročného.
A ne každý se s tímhle stylem psaní sloučí, ale mě se prostě od té doby co jsem četl Sestru strašně chytil a nechce nechce pustit.
cetl jsem to. Pravdivé. Osobní, intimní, pěkné obraty, básnické střevo se nezapře. Ale rozhodně bych to nenazval obtížným textem.