Drobkův blog

Hráčské rasy (07.04. 2008)

Popis hráčských ras ve světě Lavondyssu. Převzato ze stránek mého kamaráda nata. Lavondyss je svět, který jsme společně svtvořili a rasy jsou jeho práce.

Lidé

"Ty chceš vládnout?", zasmála se elfí čarodějka, "Tak Ty chceš přinést světu mír? Z půdy přes kterou jsi projel vylézají červi, Tvůj dech tráví vzduch a tvá moč řeky. Pod Tvou vládou tato zem zahyne. Nebude nikdo komu by jsi vládl. Nakonec i Tvá armáda se obráti proti Tobě a skončíš nabodnut na kůlu před hradbami vlastního města. Tedy... Pokud zbude kamene a dřeva ze kterého by jsi ho postavil. Vaše rasa je smrt a do konce milénia bude vyhubena."
Proroctví Idezael, Věčné královny.
Text převzat z knihy "Mýty o tažení Hordona, zvaného Zkázonosný"
Nejrozšířenější rasa v tomto světě. Prahnou po moci, vědomostech, kráse, válkách, utrpení. Umí všechno a přitom nic. Jsou malicherní. Šíleně malicherní. Podle Idezael, bájné elfí královny, budou do tisíce let vyhubeni. Tato pověst je prý už přes devět set let stará. Blíží se věk lidí opravdu ke konci a nebo mýtičtí elfové nikdy neexistovali?

barbaři

"Jednoho dne povstanou a vedeni svými tajemnými pány budou vládnout. Lesy se očistí v plamenech, řeky se zbarví do ruda krví, zem pohnojí naším masem a tak vyčkají příchodu Nejvyššího"
Text převzat z knihy "Pověsti Nardinie, Matky představené Měsíčního řádu"
Věštba byla vyslovena před necelými třemi sty jary a nikdo jí vlastně pořádně neporozumněl. Nardinie vyslovila věštbu na smrtelné posteli těsně před smrtí. Slova matky představené jsou posvátná a nelze o nich pochybovat. Nicméně, kdo má jednoho dne povstat? Nejčastěji jsou s touto věštbou spojováni kočovné kmeny Nakadrie ze severozápadu uctívající neznámé severní bohy, ale těžko uvěřit, že by tito pastevci dobytka žijící v zemljankách mohli porazit mocné armády technologický vyspělých jižních národů. Nikdo v žádné pověsti neslyšel o Nejvyšším. Je to záhada nad záhady. Příslušníci těchto kočovných kmenů jsou díky drsnému severnímu podnebí mnohem otrlejší než jejich jižní příbuzní, ale nejsou mezi nimi zjevné žádné jiné rozdíly.

Hobiti

"První se zjevil bílý jezdec s mocným kopím a rozryl zem. Hned po něm se z mlhy vynořil rudý jezdec a z pytle u sedla počal rozhazovati odporné červy. Hned za kopyty jeho grošáka počaly ze země růst odporné karikatury lidí. Nakonec se z mlhy vynořil poslední černý jezdec a svým mečem sťal odporné zrůdy. Úrody nebylo a lidé počali umírat, když v tom se vynořila z mlhy poslední postava. Malé páže černého jezdce s velkým pytlem pšenice přes rameno. Sotva se jeho semena dotkla země už byla zralá a připravená na sklizeň. Lidé byli pážeti natolik vděční, že mu slíbili co bude chtít. Páže si řekl o zem na severozápadě. Byla to nehostinná skalnatá pánev. Po pážeti nebylo několik let ani vidu ani slechu. Lidé si mysleli, že v pustině zemřel a vydali se ho hledat. Putovali na severozápad, ale skalnatou pustinu nenacházeli. Naopak narazili na nejúrodnější nížinu široko daleko. Putovali dál až časem narazili na malou vesničku obklopenou poli, plnou malých lidiček podobných pážeti. I ptali se po svém zachránci, ale nikdo o něm nikdy neslyšel. A tak se hobiti objevili v našich krajích."
Vyprávění potulného barda
Hobiti jsou podivná rasa. Lidé si je nejdřív pletli s bájnými trpaslíky, ale to ostatní pověsti popíraly. Trpaslíci měli mít dlouhý fous a žít v horách. Namísto toho mají hobiti na bradě pouhé chmýří a nejvíc si libují na sluníčku u svých polí. Sem tam ale něčí srdce zatouží po dobrodružství. Jsou nepředstavitelně zvědaví. Prsty strkají tam kam nemají, ale kupodivu si je nikdy nepřiskřípnou. Možná je to tím, že lež a nečestnosti jako zlodějna jsou jim cizí. Né, že by se ještě žádný nikdy nevloupal do domu nějakého učence, aby se dozvěděl víc o elfech, čarodějích a nebo trpaslících, ale nikdy nic neukradou. Jen si půjčí opiší a zase vrátí. A když potom moc touží, tak to zkusí koupit. Hobiti jsou rození obchodníci a dokážou vás přesvědčit, abyste prodali i svoje spodní prádlo, co máte právě na sobě. Kupodivu i přes svou zvědavost a touhu slyšet mýtické báje se ještě žádný hobit nestal nikdy váženým učencem. Možná je to tím, že jejich historie se předává jen ústně (i ve smlouvách dávají přednost slovu - které vždy dodrží) a vypravěči rozhodně nepatří mezi ty, o kterých by měli další vypravěči vyprávět báje a pověsti.

Gnomové

"A tak prý vyrazili hledat město ze zlata, říkal mi ten hobit. Je to tak, jedna hobití pověst vypráví o skupince hobitů co našla mapu se ztraceným městěm daleko na severu až za samotnou Nakadrií. Prý třicet jich bylo. Nikdo o nich pak už nikdy neslyšel a vypráví se dál, že město našli a zůstali v něm až do smrti. Ovládl je chtíč a oni se báli, že by jim ho někdo mohl ukrást, že by je o něj někdo mohl připravit. Tak možná vznikli gnómové. Podle historických análů co mám k dispozici jsou gnómánci nejmladší rasou na světě. Objevili se ještě tajemněji než hobiti. Kromě této pověsti jsem nenašel žádné vodítko jak mohli vzniknout. Nakadriánci tvrdí, že jsou hodně vyspělí, ale kdo není vyspělejší než Nakadriánci? Prý mají nějaké hromové tyče a koule co vyhazují hory do povětří."
Text převzat z knihy "Počátek" od van Hoffmana.
Je pravdou, že gnómové jsou tajemnou rasu. Žijí v podobných zemljankách jako Nakadriánci, ale obchodníci tvrdí, že nejsou tak primitivní. Prý mají i několik podlaží a důmyslný větrací systém. Hromové pušky opravdu existují a sem tam se dají od gnómanců koupit. Ovšem jejich cena je tak vysoká, že si to může dovolit snad jen hrabě. Rozhodně jsou velmi záhadnou rasou o které se toho moc neví.

Trpaslíci

"Vracass si uvědomil, že na světě není zatím rasy, která by obývala hory. Silní bojovníci, zruční v práci s kamenem a železnými rudami. Proto udeřil svým mocným kladivem do hor na severu a tak vzniklo údolí králů, ve kterém trpaslíci střeží posvátnou výheň zapálenou dračím plamenem. V něm pak Vracass vytvořil praotce trpaslíků. První byl ze zlata, druhý z železa, třetí z žuly a poslední z diamantu. Tito bratři žili dlouhá léta spolu a patřili jim celé hory. Ale příliš velké se jim zdály jen pro čtyři trpaslíky, proto požádali svého otce o pomoc. Ten dal každému kladivo z materiálu ze kterého byli oni samy a ukázal jim jak v peci zhotovit nové bratry. Každý trpaslík pak vykul takové, jaký byl on sám. Hory se jim už nezdály příliš velké. Naopak jako kdyby jim někdo část uloupil a proto se bratři rozešli. Každý odešel hledat své vlastní panství, kde vyhotoví svou vlastní výheň."
Vyprávění potulného barda
Trpaslíci byli národ malých fousatých mužíků. Podle pověstí je to jedna z nejstarších ras, která vznikla společně s elfy, draky a obry. Trpaslici si cenili svého přátelství nadevše. Nikdy se nepouštěli do bratrovražedných bojů jako elfové, obři či draci. Možná proto přežili ze všech nejdéle. Hory na konci světa jsou prý děravé, jak nizozemský ementál, prolezlé trpasličí sítí tunelů. Bájné pověsti vypráví o síních ze zlata,žuly, diamantů a železa. Není trpasličí zbroje, která by byla porazitelná lidskou sekerou a není trpasličí sekery, co by neprorazila tu nejkvalitnější lidskou zbroj. Co se týče práce s horninou či kamenem, jsou trpaslíci stejní umělci jako elfové v hudbě, poezii nebo malířství. Nicméně ani oni neunikli neúprosné ruce času. Její prsy se po nich už sápou. Za posledních sto let neexistuje záznam, že by někdo spatřil trpaslíka. Že by i oni vymřeli?

Elfové

"Sestoupil z nebes, aby ztrestal hříšné, pobil poskvrněné. Zapaloval jejich domovy a vraždil jejich děti. Nic nebylo horšího než on sám. On přišel z nebes. On chtěl mezi bohy. On upadl v nemilost a na nich si vybil vztek. Muž-hvězda! Zemřelý a mrtvý.. Proto modlete se k němu jako my a nechá vás žít. Muž-hvězda!"
text převzat z knihy "Kázání Adamehel" od neznámého autora
Mýtus o muži hvězdě je známý i mezi lidmi. Vypráví o Prvorozeném, jenž byl natolik dokonalý, že ho bohové vyzvedli na nebesa. On však vrátil se mezi lidi, aby si je podrobil, aby ho uctívali a bohové ho vzali mezi sebe jako jednoho z nich. Bohům se však znelíbil a uvrhli jej do Říše mrtvých, kde byl zavalen Orikratelem - měsíčním kamenem, který ho měl uvěznit dokud nedojde pokání. V říši živých měl, ale už utvořené následovníky - elfové je zvali, nebo Druhorození. Žárlili na Muže-hvězdu, ale zároveň ho uctívali jako žádná jiná rasa na zemi. Když byl Muž-hvězda uvrhnut do Říše mrtvých, zalekli se a řady jeho následovníků prořídly. Když pak Muž-hvězda prozřel svou lehkomyslnost a prosil bohy o milost. Ti za dlouhá staletí vyslyšeli jeho pokání a pustili ho zpět mezi lidi. Dokonce mu i znovu nabídli místo mezi hvězdami. On však odmítnul a vrhl se ze skály do náruče smrti. Mnozí elfové pochopili, jakého hříchu se dopustili a žádali bohy o odpuštění. Jiní však viděli jinou pravdu a Muže-hvězdu jako boha uctívali dál. Nejvášnivějším uctívačem byl údajně bájný Ademehel, který po pádu Muže-hvězdy ještě několik staletí vedl války jeho jménem a "očišťoval svět od plevele". Především kvůli jeho činům byli elfové odsouzeni k zatracení. Teď už snad není žádného, který by kráčel světem.

Komentáře k článku

Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)

Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.

Zatím nebyly vloženy žádné komentáře

DRBKŮV BLG