Drobkův blog
obrázek kategorie

DROBKŮV BLOG

Dvatisícedevěět píčó (03.02. 2009)

Již je tomu nějaký ten den, co jsem něco napsal. Nuže co se tedy dělo.

Vše začalo koncem starého roku. Nový rok byl ve všech ohledech překvapující.

  • Na Křížovém vrchu, místu to klidu, pokoje a romantiky namísto běžné skupinky několika domorodých obyvatel Rudy a nás, přistěhovalců před několika generacemi (prababička tam bydlela, Děda odtamtud jezdíval na zálety za Hraběnkou ze Sovince, zkrtátka přestože chalupáři, jsme stále místní) byla hromada opilých pubescentů.
    *Kam ten svět spěje* pomyslel jsem si a několik chvil poté za vzdálených výkřiků "Dvatisícedevěěět píííčóóó!!!!" se mi dostalo polibku od neznámé mladistvé dívky (s největší pravděpodobností omylem)
  • Jelikož jsem několik zápočtů prospal, neudělal či se na ně vykašlal, bylo mé zkouškové letos kratší. Databáze jsem dle předpokladů na Johnyho vychrlil naprosto bez chyb (no, pravda občas jsem neznal pojmy ale když jsem zjistil co se pod oním tajemným pojmem skrývá, vždy jsem vysvětlil jak se s tím pracuje a jaká tajemná algebra to se o vše stará.
  • Velký Kobza byl však dosti jiné kafe. První pokus od slova zkusit jsem pro jistotu zaspal.
    Druhý pokud jsem dík absenci prvního pokusu pouze zkusil. Nula od nuly na písemce pošla a i limitně se mé znalosti blížily k onomu kouzelnému číslu, tudíž jsem vzdal.
    Hle, nadešel poslendí pokus. Písemka byla fajn, vedl jsem si dosti statečně tedy dobře, nicméně množství numerických chyb zradilo mé kvalitní úvahy.
    Leporelo (aneb semestrální práce), za které vděčím Vosovi uspělo s kvalitní známkou 2-.
    Otázky mne ale dostaly. Diference a sumace jsou skvělé téma a věděl jsem vše (až na jeden vzorec který jsem posléze vypotil) ovšem existence a jednoznačnost řešení diferenciálních rovnic (nikoliv lineárních ale obecných) mne táhla ke dnu.
    Zkusil jsem jednu definici. "Tak to není" zněla přísná odpověď. Zkusil jsem druhou. "To se pletete." odvětil docent Kobza. Takto bylo odmítnuto ještě několik mých pokusů o vybruslení.
    Nakonec jsem se na potítko vracel jen dvakrát a odešel jsem šťastně s trojkou.
  • Na oslavu mé trojky a dvojky Vojty Šalbaby jsme složili úpravu skvělé písně od Bluesbery Josefína navanou Zakobzím
  • Krom různých (a hrůzných) problémů se vztahy a věcmi kolem, které tady nebudu rozebírat (mé vykecávací slečny, nechť hlásí nejbližší čas a místo setkání v čajovně k prodrbání zmíněných různých hrůz) se nedělo vcelku nic.
  • A ano, ovšem přišel okamžik o kterém jsem mlvil. Sedím v sídle Altecu. Těšil jsem se na možnost programování v novém indickém programovacím jazyce (a že budu opět běžnému člověku vzdálenější, něboť "Kolik programovacích jazyků znáš, tím vzdálenjší jsi člověku"), na možnost zasáhnout do chodu Ruských Jaderných elektráren (čímž se krom běžných redakčních systémů zabývá velký švícarský bratr Altecu IFS, ovšem jistě by si přáli aby se veřejnost zaměřila hlavně na ty krásné redakční systémy)
    Hle, vše se má jinak. 300 stránkový manuál Developers guide se ve většině svého obsahu snaží vysvětlit, kam kliknout a jakým menu se proklikat, aby "programátor" (dále jen cvičená opička) dosáhl kýženého výsledku.
    Tatam je slibovaná multijazyčnost v obrovském systému. Ve skutečnosti to má s programováním pramálo společného. Nicméně ubytování je pěkné a přestože bazény jsouv enkovní a zamrzlé, máme se dobře. Nějaký ten peníz vyděláme a jistě to bude zajímavá zkušenost, kterou již nebudu chtít nikdy opakovat.
  • Dva dny v ALTECu mě utvrdily v mém přesvědčení, že chci být vysokoškolským učitelem, nebo programátorem v teoretickém vědeckém odvětví.

Komentáře k článku

Nebojte se napsat, že se vám článek líbil, nebo nelíbil a proč. Rád si přečtu i váš názor ;)

Systém podporuje Gravatary. Email je nutné vyplnit, avšak nezobrazí se.

Přidat nový příspěvek





Zatím nebyly vloženy žádné komentáře